Standard pro birmu posvátnou podle FIFé

Hanne Sofie Sneum,
posuzovatelka FIFé
pro všechna plemena

Celkový vzhled
Střední velikost

Vysvětlení
To znamená NE MALÁ!!!

Přáli bychom si mít pevně stavěnou kočku s pevnou kostrou. Kočka by měla být svalnatá, ne však tlustá. Neměla by být tak velká jako mainská mývalí, ale musí vykazovat určitou velikost. Samice by měla vážit zhruba 3,5 kg, samec by měl být větší, asi od 5 kg nahoru.
To samozřejmě neznamená, že budou kočky váženy u stolu poroty, ale naznačuje, jaká je průměrná požadovaná váha. Vzhledem k tomu, že toto plemeno je nepatrně rostlé a má tendenci k zakrňování, měla by se upřednostnit ta svalnatější v případě, kdy dvě kočky budou vykazovat podobné výstavní kvality. Nicméně berte v úvahu tu skutečnost, že birma posvátná se vyvíjí pomalu a často není plně rostlá před 3. až 4. rokem stáří. Samci často naberou poslední kilogramy až po dosažení 4 let.

HLAVA
Tvar: silná lebka
Čelo: lehce zakulacené
Tváře: plné, trochu zaoblené
Nos: střední délky bez stopu, ale mírně vystouplý
Brada: pevná

Vysvětlení
Stručně řečeno ANI perská, ANI siamská hlava!

Znovu opakuji: je žádoucí silná lebka, je to velmi důležité pro harmonický vzhled hlavy. Silná lebka tvoří krásně zakulacené lícní kosti s širokou čelistí, což vytváří pevnou bradu a tváře.
Čelo musí být lehce zakulacené a profil na vrcholu nosu mírně vystouplý s ním musí být v souladu. Tváře musí být plné a trochu zaoblené. Nos je středně dlouhý, u čela mírně vystouplý. Beze stopu!
Mnoho birem posvátných má tzv. římský nos, který je pro toto plemeno typický a není chybou! Je důležité, aby čelo mělo správné zakulacení, nos správné klenutí a aby brada byla dostatečně pevná. Klenutí čela je zhruba stejně dlouhé jako nos. Čelní strana obličeje musí ukazovat zakulacené líce, díky nimž vypadá jako široce otevřené srdce.

UŠI

Tvar: spíše malé se zakulacenými špičkami
Poloha: lehce nakloněné, ne příliš kolmo k lebce, dostatečně daleko od sebe

Vysvětlení
Podle mě mají birmy střední až spíše malé uši. Jsou součástí celkového harmonického dojmu tohoto plemene. Není dovoleno, aby byly tak malé jako uši perských koček. Tedy ještě jednou: ani perské, ani siamské uši! Mladší kočky mají velmi často uši velké, ale pokud mají silnou lebku, budou uši ladit s obličejem, až budou starší.

OČI
Tvar: ne úplně kulaté, lehce oválné
Barva: temně modrá

Vysvětlení
Birmy posvátné mívají oči bohužel příliš zakulacené nebo až příliš ve tvaru mandlí. Oči by měly být umístěny na přímce, ale vnější oční úhel výš než vnitřní. Vzdálenost mezi očima musí být alespoň na šířku jednoho oka, ovšem poněkud větší mezera mezi nimi má pozitivní vliv na celkový dojem kočky. Barva očí by měla být tak temně modrá, jak je to jen možné, temná jako safírově modrá.
Všechna koťata se rodí s modrýma očima a postupně se barva mění. Pokud chci vědět, jak se jejich barva vyvine, musím si pozorně prohlédnout oko, když jsou kotěti tři týdny. V této době mohu jasně vidět, jakou barvu očí bude mít později.
Toto jsou různé varianty modré, které můžete očekávat:
1) kotě s bleděmodrýma očima s infiltrací žluté bude mít v dospělosti barvu očí modrou jako voda
2) bleděmodrá s infiltrací zelené bude u dospělé kočky středně modrá
3) siamská modrá je přesně ta barva, kterou chceme

Velmi důležité:
Musíme si u tohoto plemene být jistí, že kočky nešilhají. Bohužel je mnoho šilhavých birem, což je často dědičné. Někdy se polovina vrhu narodí šilhavá, dokonce i z vynikajících linií. U tohoto pleneme bohužel získáte jistotu o tom, zda je kočka šilhavá nebo ne, terpve když je deset měsíců stará. Je proto nanejvýš nutné nerozmnožovat kočky, které šilhají nebo které jsou nositelkami tohoto genu. Jak chovatelé, tak posuzovatelé by měli být vždy obezřetní při setkání s tímto specifickým problémem.

TĚLO
Stavba těla: lehce protáhlé tělo, samci musí být robustnější než samice

Vysvětlení
Ani perské, ani siamské tělo. Birma posvátná musí mít silné (ne příliš jemně stavěné) tělo. Je velmi důležité, aby kočka byla svalnatá (pevně stavěná) a ne "pouze tlustá". Některá koťata jsou více obalená dětským tukem. Mají tendenci stát se později těmi nejsvalnatějšími dospělými jedinci.

NOHY
Krátké a pevné. Tlapky zakulacené.

Vysvětlení
Dle mého má birma posvátná nohy středně dlouhé, ne krátké jako perská kočka

PONOŽKY
Specifickým znakem birmy jsou bílá chodidla nazývaná „ponožky“ na předních i zadních tlapkách. Tyto ponožky musí mít naprosto neposkvrněnou bílou barvu. Měly by končit u kloubu nebo u záprstí a metakarpálami, přes které už by neměly přesahovat. Trochu delší bílé ponožky mohou být tolerovány na zadních nohách. Na zadní straně zadních nohou jsou ostruhy zakončené v odznacích. Ideální „ostruhy“ končí v převráceném „V“ a dosahují do jedné poloviny až do tří čtvrtin hlezna. Kratší nebo delší ostruhy jsou přípustné, ale nesmí přesahovat přes hlezno. Je důležité, aby ponožky byly stejně dlouhé a vykazovaly stejnou symetrii bílé buď na obou předních, nebo obou zadních nohách, či ještě lépe na všech čtyřech.

Vysvětlení

U žádného jiného plemene se nevede taková diskuze ohledně těchto čtyř bílých ponožek a ostruh jako u birmy posvátné. Musíme si však být vědomi toho, že birma posvátná má víc než jen ty čtyři bílé tlapky. Samozřejmě je skvělé mít co do činění s birmou, která má dokonalé ponožky a ostruhy, a je samozřejmé, že pokud máte volit mezi dvěma birmami, musíte zvolit tu s nejlepšími ponožkami a ostruhami. Ale znovu opakuji: na birmě posvátné je toho víc než její ponožky a ostruhy!
Pokud jeden z vnějších prstů není bílý nebo nejsou ostruhy zakončené v odznacích, není to velká chyba. Je daleko horší, když je příliš mnoho bílé na zadní straně předních nohou. Hranice na vnitřní straně předních nohou leží na paspárku. Bílá nad tímto drápem se počítá jako výběžek a je také chybou. Polštářky na tlapkách mohou být růžové nebo smíchané s barvou odznaků. Mohou mít také pouze barvu odznaků. Není to chyba. Často můžeme vidět, že velký polštářek na tlapce (přední chodidla) je barevný a zadní je bílý; toto také není chybou.

OCAS
Střední délky, tvoří chochol

Vysvětlení
Znamená to NE krátký.
Ocas musí odpovídat délce těla a musí zapadat do celkové harmonie. Dlouhý ocas je vždycky upřednostňovaný před krátkým. Samci mají ocas často kratší než samičky a jsou chudšeji osrstění. Tříměsíční koťata mají často ocas jako našedlý „vánoční stromeček“. Koťata od 5 měsíců nahoru by - v tomto věku - měla mít dlouhý ocas, který zaručuje, že v budoucnu bude odpovídat délce těla. Bledší hřbet ocasu u tabby birmy posvátné neznamená, že příslušná kočka je se stříbrnými nebo nese stříbrnou v genech; není to chyba! Barva ocasu u čokoládových a lilově zbarvených birem se vyvíjí velmi pomalu.

SRST
Struktura:
dlouhá až polodlouhá; Na jednotlivých částech těla: krátká na obličeji, pozvolna se prodlužující na tvářích až do plného límce, dlouhá na zádech a slabinách

Jemná textura:
málo vyvinutá podsada

BARVA

vykazuje všechny charakteristické znaky známé u koček s barevnými odznaky, pouze všechny čtyři tlapky jsou bílé (ponožky). Odznaky zahrnují obličej, uši, nohy, ocas a genitálie. Odznaky mají být v dobrém kontrastu k barvě těla a břicha, které má barvu světlé vaječné skořápky. Záda jsou zlatě béžová ve všech variantách této barvy. Barva těla a odznaků je plně vyvinutá pouze u dospělých koček.

Vysvětlení
Birma posvátná je polodlouhosrstá kočka. Musí mít hedvábnou strukturu srsti a většina birem má málo podsady. To samozřejmě neznamená, že srst birmy posvátné nebude tak krásná jako u perské kočky. Stejně jako všechny polodlouhosrsté kočky i birma posvátná má krátkou letní srst a delší zimní srst.
Odznaky a barva srsti u plných barev se plně rozvine až po jednom roku (nejdříve), u ředěných barev to může trvat o rok déle. Ovšem kočka, která má brýle kolem očí (nedostatek barvy) a je starší než dva roky, dostane ode mě EX jedna mínus kvůli jejímu špatnému stavu.
Barva těla by měla být zlatě béžová až světle béžová, ale musíme zde připustit určité rozdílnosti, jelikož starší kočky mají vzhledem ke svému věku barvu těla tmavší. Ideální barva těla birmy posvátné vytváří zlatý kontrast s odznaky ve všech barevných variantách. Birma posvátná si nepodrží svou světlou tělovou barvu po celou dobu svého života, jak by kočky s odznaky měly.
Proto musíte u birmy posvátné vždycky tolerovat tmavší barvu.
Birma posvátná s kontrastem má vždy přednost před tmavší kočkou. Vykastrované kočky mají vždycky tělovou barvu světlejší než kočky chovné.

Poznámky
Birma posvátná vykazuje speciální morfologii, která se vyskytuje výhradně u tohoto plemene.

Vysvětlení
Tato připomínka nám nabízí velmi široké spektrum k další práci.
Birma posvátná je jedno z nejstarších plemen. Po celou dobu své existence si drží všechny své charakteristické znaky a svůj vzhled témeř nezměneny; které další plemeno to může o sobě říct?
Birmy posvátné mají velmi zvláštní charakter. Často znervozňují nezkušené chovatele svým specifickým způsobem odfukování, říkají: „pt, pt, pt, pt.“ Tento zvuk pouze naznačuje, že je to velmi sebevědomá kočka, která odfukuje, a nemělo by to být chápáno jako projev agrese.

CHYBY
Čistě bílá nebo barevné skvrny na hrudi a břichu.

Vysvětlení
Birma posvátná je geneticky kočka s odznaky s polodlouhou srstí a dvoubarevným genem. Dříve se věřilo, že má birma posvátná svůj vlastní gen pro ony bílé ponožky, čemuž se není co divit, když se podíváte na staré siamské a kmérské kočky s bílými ponožkami, se kterými se dříve křížily. Chovatelé birmy posvátné se však opravdu velmi snaží udržet tento dvoubarevný gen na jejich tlapkách. Například v jižní Africe změnili standard, když přijali fakt, že není možné chovat tmavohnědou, modrou a mourovatou (tabby) variantu zcela bez skvrn na břiše, což já osobně považuji za obdivuhodné. Dvoubarevný bílý gen se dědí recesivní, tzn.že můžete spolu zkřížit dvě dokonalé birmy posvátné a pak dostat příliš mnoho nebo napopak málo bílé. Co se dvoubarevného genu týče, bílá není viditelná pouze na ponožkách a ostruhách. Pokud máte birmu posvátnou s vysokými ponožkami a ostruhami, bude bílá samozřejmě viditelná i na čáře života uprostřed břicha. Opět, pokud máte dokonalou birmu posvátnou bez skvrn na břiše, měli byste vybrat ji, ale podle mě malá skvrna na břiše není chybou. Nechci pouze, aby byly skvrny viditelné na spodní části límce, protože v tom případě by to mohl být začátek odznaků na bradě nebo v horším případě růžového zrcátka na nose.

CHYBY VYLUČUJÍCÍ CERTIFIKÁT
Nos: neúplně pigmentovaná kůže na nose
Nohy: bílé výběžky po stranách nebo na odvrácených stranách ponožek na předních a/nebo na zadních tlapkách. Absence „ostruh“ na zadních tlapkách.
Srst: bílé skvrny v barevných oblastech odznaků. Bílá skvrna na genitáliích.

Vysvětlení
U velmi starých koček můžeme často vidět nedostatek barevné pigmentace na kůži nosu. U lilových odznaků je velmi obtížné určit, zda je kůže nosu tmavě lilová nebo světle lilová/růžová. Měla by to samozřejmě být lilová ve všech svých odstínech, nicméně, preferuje se ta nejtmavší barva. To samozřejmě nevylučuje udělení certifikátu.
Hodně birem postrádá pigmentaci na rtech, což musí být také chápáno jako chyba. Hlavně ty s kresbou (tabbies) musí mít plnou barevnou linku kolem rtů. Je samozřejmě velmi obtížné, pokud ne zcela nemožné, rozpoznat chybějící pigmentaci u barevných variant red/cream (červená/krémová), tortie (želvovinová) a tabby (s kresbou), protože pokožka nosu je u nich buď zcela bez pigmentace nebo skvrnitá.
Někteří samci birmy posvátné mají bílo skvrnu na genitáliích. Pokud je pouze na tomto místě a nerozrůstá se dále na břicho, já osobně to nepovažuji za chybu. Respektuji však své kolegy, kteří tak činí. V důsledku toho někteří chovatelé nechali vykastrovat spoustu dobrých samců, což je velká ztráta pro birmu posvátnou jako takovou.
Musíme však být opatrní ohledně fleku na bradě. Může být velmi těžké jej odhalit u velmi mladých koček ředěných barev.

Závěr
Jak bylo řečeno dříve, v sedmdesátých letech se objevily v chovu nové barvy a pro jejich dosažení bylo důležité křížit s jinými plemeny. Birmy posvátné byly šlechtěny s dlouhými a elegantními siamkami a perskými kočkami starobylého typu se spíše dlouhou srstí. Aby bylo dosaženo bílého kontrolního genu, byly používány i domácí dvoubarevné kočky. Bohužel noví chovatelé nebyli tak úspěšní jako staří francouzští a němečtí chovatelé před druhou světovou válkou a po ní.
Novým chovatelům záleželo více ne barvě než na typu birmy. Vývoj siamského i perského typu byl na míle vzdálený vývoji birmy posvátné.
Za posledních deset generací se siamské plemeno změnilo v typ malé elegantní kočky zatímco u perského plemene se za tu dobu stala podsada hustší. Jak už jsem se ale dříve zmínila, máme všechny linie potřebné k vytvoření jedinečné birmy posvátné. Chovatelé potřebují pouze čas a vzájemnou podporu mezi sebou, nejen od posuzovatelů. Jsem přesvědčená, že všichni dosáhneme v budoucnu úspěchu, pokud se budeme otevřeně informovat o tom, co máme a co chceme.
V první řadě musíme zvážit – jak chovatelé, tak posuzovatelé – jak chceme, aby birma posvátná v budoucnu vypadala.
- Chceme birmu posvátnou perského typu?
- Chceme birmu posvátnou siamského typu?
- Anebo chceme SKUTEČNOU birmu posvátnou?

Hovořím jménem rozsáhlé celosvětové skupiny zkušených chovatelů a my samozřejmě chceme zachovat birmu posvátnou takovou, jak ji standard předepisuje. Je proto pro mnohé z nás velmi smutné vidět, jak jsou v poslední době na výstavách propagované přešlechtěné birmy posvátné. „Přešlechtěnými“ mám na mysli malé kočky s krátkými nosy s výrazným stopem, velmi dlouhou srstí a její bohatou podsadou.
Musím říct, že většina z nás dává přednost tomuto plemenu takovému, jaké je, v určitém smyslu jako plemenu mezi plemeny podle velikosti, srsti a typu, nemluvě o tom, že je velmi jednoduché se o ně starat. Nechtěli bychom změnit žádnou z těchto kvalit.
Je to pro nás pro všechny velká odpovědnost a musíme si toho být dobře vědomi. Pak musíme vzít v úvahu, jaký typ chceme, aby birma posvátná představovala.
Je to především polodlouhosrstá kočka. S veškerým respektem je to kočka „uprostřed“; není to kočka perská ani siamská s ohledem na typ, kvalitu srsti a velikost, ale má své vlastní charakteristiky, které je třeba respektovat a uznávat.

S ohledem na vše, co jsem zde doposud zmínila, doufám, že získám vaši podporu a pochopení pro následující změny ve standardu:
- nohy: střední výška, pevné nohy
- hlava: římský nos je dovolený/ konvexní (vypouklý) nos je dovolený
- uši: středně velké, spíše malé
- srst: polodlouhá až dlouhá. Krátká sezonní srst je dovolená, límec může chybět

Musíme také požádat zodpovědnou komisi o znovu vložení barvy polštářků na tlapkách
- polštářky: růžová, barva odznaků nebo kombinace obou barev.

Birmy s želvovinovými odznaky by měly mít barvu na všech odznacích jako kombinaci dvou barev v různých odstínech. Barva na všech odznacích by měla být sealová nebo čokoládová promíchaná s odstíny světle a tmavě červené, nebo modrá či lilová promíchaná s odstíny světlé a tmavé krémové. Přítomnost, nebo nepřítomnost jasného nebo zářivého odstínu barvy je nepodstatná. Barvy v odznacích nemusí být nijak rovnoměrně rozložené, ale každý z odznaků musí vykazovat jakékoliv promíchání obou barev!
Chyby: úplná nepřítomnost některé z požadovaných barev v jednom či více odznacích.

HODNOCENÍ - počet bodů:
Odznaky 20
Hlava a oči (typ a barva) 20
Barva těla a odznaků 15
Ponožky přední 5
Ponožky zadní 5
Ostruhy 5
Jednotnost a symetrie ponožek a ostruh 5
Ocas 10
Srst 10
Kondice 5
Celkem 100